Květen 2014

Yevgeni

20. května 2014 v 19:44 | Chilaili |  Kreslím
Ano, správně, nedalo mi to. Rufus Sewell aka Yevgeni Sidorov, můj nejnovější nejoblíbenější výplod fantazie, se stal obětí mého kresleníčka. Celý týden si doma flákám šunky, tak jsem dnes dělala něco rádoby užitečného. Nakreslila jsem si jeho příjezd do Bradavic ten fakt, že byl vlastně prosinec, jsem trochu vypustila, takže trošku mrzne, chudáček můj.
No, stálo mě to cca tři čtvrtě hodinky v pts tak doufám, že se vám líbí, zkouším nový způsob práce s digi.
Chilaili

Byla jsem milována

13. května 2014 v 23:00 | Chilaili |  Píšu
Kdo by nemiloval rozkošné pětileté děťátko s velkými kukadly, nadbytečnou energií a světloučkými vlásky tvořící kolem hlavy andělskou svatozář, zatímco v maličké dušičce klíčilo sémně démona šikanujícího spolužáky ve školce a utápějící autíčka na dálkové ovládání za pomoci nejlepšího přítele v bazénu.
Pět let mi už není dlouho, o dětskou nevinnost a krásu duše jsem přišla, stejně tak jako mi ztmavly vlasy - tvoří odraz mého srdce - a jemná pleť je znetvořená jizvami, které si malé hloupé dítě přivodilo. Můj tehdejší nejlepší přítel je teď nejspíš v léčebně a je jen troska - stín - lidské existence, bytosti, kterou býval tehdy. Dej mi chryzanténu.
Krása a mládí jsou pomíjivé. Není důležité, co jsem dělala v pěti letech, které mimochodem považuji za nejšťastnější období svého života, protože teď už to nedělám. Nezbylo nic, než vzpomínka. Mám migrénu.
Za nedlouho budu dospělá, když se ohlédnu do minulosti, neudělala jsem nic, čím bych se mohla chlubit. Prostě jsem byla milována lidmi a i o to jsem přišla, jsem vyvrhelem společnosti, jsem prokletý básník, jsem nic. Cítím se prázdná, tančící ve svém světě v dešti splínu a světabolu oděna v saténu.

Chilaili


Šílený

12. května 2014 v 19:03 | Chilaili
To jako na zvednutí návštěvnosti stačí opravdu jen změna designu? Poslední dobou sleduju statistiky, z nuly se mi tu pohybuje klidně dvanáct lidí denně od doby, co jsem ten aztéckej tentononc změnila na Střihorukou Chilaili :D :D :D No, fajn. Nestěžuju si, jsem ráda, i když mě mrzí, že ti nově nabytí čitatelé tu nemaj co nového shlížet. Nic moc mě totiž nenapadá. Nevadí, nevadí, to přijde.
LOL Chilaili

Nové rpg

10. května 2014 v 1:37 | Chilaili |  Píšu
Poslední dobou mě líbá můza především, co se Harryho Pottera týče. A tak jsem se dnes zaregistrovala na portál felix felicis. Kdybyste se chtěl někdo přidat, doporučuji. Jedná se o stránku na dost vysoké úrovni se skvělou organizací a přívětivými hráči. Moje postava je Yevgeni Sidorov, docela jsem si ho zamilovala. Taková tragikomická postava, už se nemůžu dočkat, až za ní budu hrát.
LOL Chilaili

Úpadek

4. května 2014 v 19:25 | Chilaili |  Žiju
No, za posledních několik týdnů se mi povedlo ztratit snad všechny čtenáře a popularitu blogu strhnout na minimum, ne li pod bod mrazu. Ale řídím se heslem, že je přednější kvalita, než kvantita. A cokoliv bych teď nejspíš napsala, by bylo patetické, ubohé a sebelítostivé. Prostě děs, ty blitky by nečetl nikdo, a pokud ano, na smrtelné posteli by mě proklel za promeškaných pár minut života. Nicméně můžu slíbit, že až tohle přejde, upgradeovala jsem svůj nápad "Železná maska" a doufám, že se přinutím k tomu, to napsat. Taky jste si mohli všimnout, že jsem začala psát HP fanfiction Velký bratr, mám v plánu to dokončit - bez obav. Taky se nám s Terry rýsuje představa další společné práce a zatraceně moc se mi líbí.
Takže, vy zbloudilé dušičky, co jste sem zbloudily. Stavte se později, blog má oficálně vyhlášenou pauzu. Nejspíš to tu kompletně celé předělám, taky jméno Chilaili mi už leze pěkně krkem, no prostě to tu podrobím rekonstrukci. Hm.
Tak se tu zatím mějte. Zdár a děkuju Keeble za její věrnost :D




Být slušný je sexy

2. května 2014 v 18:35 | Chilaili |  Žiju
Pro Téma týdne jsem si vybrala námět ohledně vyjadřovacích schopnostech mnoha lidí. Jako dlažidiči mluvíme tak často, že by se to dalo považovat za závislost, zároveň tak mluví téměř všichni, takže se nad tím už nikdo nepozastavuje. Vůl, kurva, kráva a další členové téhle rodinky se stali už neodmyslitelnou součástí našich životů. A to se mi nelíbí.

Já si zakládám na tom, že mluvím relativně slušně a očekávám, že lidé se mnou také budou mluvit slušně. A ne, za slušný rozhovor nepovažuji koverzaci například o hokeji, přičemž přes ty všechny voly, kretény, debily a krávy nepochopim ani výsledek ani pointu toho, co chtěl dotyčný říct. To se mi stalo právě dneska. Ne, jako tvrdit, že jsem snad pohoršena a rdím se, je přehnané, jen se mi to prostě nelíbí. Nejsem kráva ani jiný chovný dobytek, děkuji.

Docela mě uráží, když se mnou kdokoliv mluví jako s nějkým póvlem, několikrát mě nazve bůhvíčím a přitom se třeba v podstatě ptal jenom na to, kdy a jestli půjde brácha ven. To je vždycky na přesdržku. Snad dodržujeme to, že se k lidem chováme tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Hm.

Proto zdravím, děkuju i prosím a nepřijde mi to divné, i když se jedná třeba ráno o řidiče autobusu nebo prodavačku ve školním bufetu, které v podstatě ani neznám. Zvlčili jsme na úroveň pralidí, náš jazyk by měl mít nějakou úroveň.

Čeština je přece jen krásná, tak proč jí kazit?