Železná maska: Nadaní / 3.

5. ledna 2014 v 11:09 | Chilaili |  Píšu
Anotace: Přílišjste mě nepotěšili, přátelé, ani já vás nepotěším. Máme tu další kráťoučkou kapitolu ve vysvětlovacím duchu. Na téhle ale stojí celá kostra příběhu.
Rozhodla jsem se, že vydávat budu minimálně jednou za dva týdny s tím, že podle toho, čím víc se bude předešlá kapitola líbit, tím dřív vyjde ta další. :)
Prohlášení: Vycházím z indiánského chápání duší (S lehkým akcentem japonského parafrázování též tématiky).


To, že se mnou není vše tak úplně v pořádku jsem tušil odjakživa nějak podvědomě. Byl jsem větší, rychlejší a silnější, než všechny ostatní děti, říkal jsem si, že jsem prostě dobrej a dával jsem to sobecky za vinu jen své touze být lepší než Kaspar. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že jsem Nadaný a že mé schopnosti nejsou dar, nýbrž trest, vysmál bych se mu.
Izaak mi to vysvětloval, když mi bylo 14. Musel několikrát, než jsem to pochopil tak, jak chtěl. Nechtěl jsem tomu věřit. A popravdě jsem tomu nevěřil, ani když jsem mu tvrdil opak. Až postupem času jsem to plně vstřebal.

Víte, naši předkové nám říkali polobozi, mysleli si, že jsme potomky Bohů. Jejich prostředníky tady na zemi. Uctívali nás. Pravda to ovšem není ani z půlky...
Člověk jako takový je tvořen třemi částmi. Tělem, tou hmotnou schránkou, která shnije pod zemí, když zemřete. Stínem, který vaše tělo získá, když vstoupí na zem. Bloudí po zemi a svému tělu poskytují vize, tušení a intuici. A pak duše. Ta je hlavní. Sídlí vám v oblasti srdce - ta je nesmrtelná. Pohybuje se v pravidelných cyklech: Vstoupí do těla, to umře, odejde do Země duší, vstoupí do dalšího těla. A tak se to opakuje do nekonečna. Duše jsou nesmrtelné. A přímo podléhají Bohům.
Nadaní vznikly tak, že se Duše na počátku všeho vzbouřily. Chtěly se stát Bžstvem, ale prohrály. Byly potrestány. A vedle obyčejných duší, které Bohové později vytvořili znovu, začali existovat i nositelé božího Trestu. Není vždy stejný. Bohů je mnoho. Někteří nadaní dokáží létat, jiní třeba dýchat pod vodou, nebo ovládat živly, pokud byli ztrestány hlavními Bohy cest živlů. A těch je vskutku málo.
Říkáte si, že je to výhra. Společně s trestem vložili Bohové do duše část svých schopností. Takže technicky vzato - ano, jsme polobozi. Trest duše však probíhá na těle. A jelikož duše je ten, kdo poskytuje cit, emoce a myšlení těla, je to ten nejhorší, který mohly vzpurné duše dostat. Božské schopnosti žádají na těle daň za neposlušené duše.
Tím trestem je pro tělo bolest a utrpení.
Představte si, že vaši duši potrestal Bůh cesty ohně. A vy dokážete ovládat oheň. Buďte si téměř jistí, že vás oheň nikdy nezabije, ale pokud se spálíte, ucítíte to velmi, velmi silně. A pokud vás dostali do armády a vy bojujete s ohnivými koulemi v rukách, vaše duše zcela určitě lituje své zpupnosti a vy toho, že jste se narodili.

Moje duše dostala trest od Boha s tváří medvěda, který vládne zvířatům a lovu - je synem matky přírody. Jeho schopnosti se na mém těle projevují nadliskou silou hodnou medvěda - proto jsem udržel vzpínajícího se koně. Kromě jiného má moje duše zásluhu i na tom, že jsem tak dobrý jezdec. Zvířata ze mě cítí přítomnost jejich Boha. Neplaší se a nikdy na mě nezaútočí. Medvěd se projevuje v mnoha směrech, za které jsem vděčný, neboť mi mnohokrát zachránily život. Na druhou stranu by to byl zbytečný trest, kdyby nezpůsoboval utrpení duši. A tím utrpením je pro mě regenerace a spánek. Samotné hojení po boji mi způsobovalo vždy daleko větší bolest, než rána sama. Hojím se velmi rychle, jen co je pravda, dalo by se to nějakým masochistou považovat za největší výhodu, ale vždy je topro mě skoro stejný pocit, jako kdyby se mi v ráně někdo šťoural rozžhaveným železem, přičemž se z mé postele stává pomalu Záhořovo lože. Zprvu jsem omdléval, když mě Izaak zranil a mé tělo se poté léčilo. A ten mizera mě zraňoval schválně. Právě proto, aby mě jediné zranění nezničilo. Samozřejmě, Medvědův trest neměl šanci reagovat, když jsem si třeba jako malý odřel koleno, nebo mě například škrábla kočka, ale jen co moje tkáně okusili ostří meče, byl k nezastavení.
A co se spánku týče, musím říci, že noční můry jsou u mě velmi časté. Přidejte do toho to, když dokážu usnout během regenerace, a jsem schopný vám druhý den nakreslit peklo do nejmenších detailů. Když mám klidné spaní, je to úžasná změna, která si zasluhuje vzbuzení až velmi pozdě odpoledne
Nadané poznáte velmi snadno i bez toho, aby vám ukázali své schopnosti. Mají na těle "Znamení" - jak tomu říkají vojenští odvaděči, když si pro vaše dítě přijdou. Znáte taková ta značkovadla krav? Vypadá to podobně. Většinou to není větší, než dlaň a má to specifický tvar, který vylučuje, že by vám to způsobila nehoda. Je to jizva. Takový cejch božské krávy. Já ho měl sice celý život na krku schovaný pod vlasy, upozornil mě na něj až tehdy Izaak, ale znám lidi, kteří ho mají třeba na krku zepředu, na tváři, na břiše, na hrudníku,.. může být prostě kdekoliv. Mé znamení má tvar dokonalého půlměsíce a je daleko světlejší, než moje kůže.
Bílý půlměsíc, tak mi občas z legrace říkal Izaak. I on patřil k Nadaným, ještě vám o něm řeknu více, ale pro začátek stačí jen to, že právě on byl potrestaný jedním z Bohů hlavních cest. A tím byl Orel - Bůh cesty větru. Izaak vládl nadměrnou silou, jako všichni Nadaní, také byl vskutku velmi rychlý, daleko rychlejší než já a dokázal létat. Jeho trest, myslím, byl daleko krutější, než ten můj. Vzduch byl v jeho přítomnosti ostrý jako tisíce mečů. Kdykoliv používal svojí rychlost, nebo létal, nebo třeba jen bojoval, měl pořezané tělo. Vždy jen tkáně, smrtelným bodům se Orel vyhýbal.
To, že mě učil bojovat, pro něj muselo znamenat strašná muka, ale nikdy nedal nic znát. A proto jsem mu vděčný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 9. ledna 2014 v 9:51 | Reagovat

Ďakujem, tento článok je asi 1. článok od slovenského autora, na ktorý si narazila, že?(odpoveď ku komentu)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama