[Doplňky] Železná maska: Rytasa Nádherná

21. prosince 2013 v 15:26 | Chilaili |  Píšu
Anotace: Rozhodla jsem se, že paralelně s hlavním příběhem, jehož první kapitola tady na blogu vyjde 24. prosince, budu čas od času postovat i kratší povídky z prostřední onoha světa. Takové mýty a legendy - dalo by se říci, nebo třeba pohádky a cokoliv mě napadne v souvislosti s tím a bude to rozšiřovat či upřesňovat děj v hlavním příběhu. Konkrétně tahle je o vzniku tzv. Rytasiných slz, které v hlavním příběhu sehrajou velkou roli.
Spoluautor: moje milovaná β-readerka Terry Raven.
Žánr: legenda
Prohlášení: Železná maska je autorské dílo a já i Raven si nárokujeme autorská práva na svět i postavy z Doplňků i hlavní dějové linie.


Neposkvrněná panna ho svojí krásou uhranula, smysly jeho a rozum mu zatemnila. Rytasa - nádherná kněžka v prvním chrámu Všeotce, když byl svět teprve v plenkách a Všeotec se procházel po svém nádherném díle mezi prvními lidmi v přestrojení za žebrák. Díval se, jak se jim daří, jak jeho dílo vzkvétá.
Kroky nejmocnějšího Boha jednoho dne vedli až na malý ostrov. Zastavil se před vysokou stavbu z tmavého kamene, jenž se zde jako jediná rozprostírala. Byla vidět až z pobřeží. Vždy u ní hořely ohně a dým se vznášel nad oceány. Byl to chrám vystavěný na jeho počest.
Rozhlédl se kolem, ale kromě mladých žen v bílých rouchách tančících s hořícími květinami kolem jednoho z ohňů zde nikdo nebyl. Zpívaly. Jejich hlasy ho očarovali. Celé minuty stál ve skrytu a poslouchal, než se k nim přiblížil ve svém žebráckém přestrojení. Jedna tanečnice si ho všimla. Spatřila otrhaného a pohublého žebráka. Ustala v tanci a rozeběhla se k chrámu. Za několik chvil byla zpátky, v rukou chléb a vodu. Přívětivě se na něj usmála a podávala mu je. Ostatních sedm tanečnic se za ní semklo v těsný kruh.
"Vítej, jsem Rytasa, velekněžka Všeotcova," řekla se zářivým úsměvem ona dívka a vedla jej do stínu. Všeotec se ušklíbl. Lidé ho uctívají přesně tak, jak chtěl. Rytasa navíc byla vskutku nádherná. Měla dlouhé blonďaté vlasy do pasu, které vypadaly jako zlatý závoj, alabastrovou pleť bez jediné chybičky a velké modré oči. K tomu všemu postavu, kterou museli modelovat nejlepší umělci. Všeotec byl na své dílo náležitě pyšný.
Do chrámu si navykl přicházet každý den. Vozili ho tam rybáři, kteří podnikali v mělkém tropickém moři lov krabů. Zprvu přicházel jako žebrák, pak změnil své šaty. Dokázal by s Rytasou mluvit celé hodiny. A po čase Všeotcovo srdce vzplálo touhou, jakou nikdy nepoznal. Zamanul si, že Rytasu dostane. Dvořil se jí. Švitořil s ní. Vždy jen chvíli, než ho opustila kvůli modlitbě. Kvůli modlitbě k němu. A to ho dohánělo k nepříčetnosti. Chtěl jí vidět stále. Nechtěl se spokojit jen s pár hodinami denně. Její krása mu nedopřála klidného spánku, bdění ani snění. Všude kam se podíval, viděl ji. Její úsměv. Její oči. Záři jejích vlasů, které se tak krásně třpytily. Častokrát se proměňoval v myš a vcházel do svého chrámu, kam ho Rytasa nechtěla pouštět. Sledoval jí celé hodiny jako hlodavec, dokud si ho některá z kněžek nevšimla a s pískotem ho nevymetla ven. Pak se vracel jako pták a sedal si na okno. Chtěl být pořád s ní. Neustále.

"Ten muž je zvláštní, neměl by tu být, neměl by za tebou chodit, velekněžko," promlouvala jednoho dne některá z dívek k Rytase.
"Je milý," odvětila Rytasa.
"Ano, ale naším posláním je sloužit Všeotci, ne se zahazovat s muži," zašeptala ta druhá naléhavě.
"Máš samozřejmě pravdu, ale nemusíš se o mě obávat," souhlasila a konejšivě jí položila ruku na rameno.
"Nepřenesla bych přes srdce, kdyby ti něco udělal," zamumlala tmavovlasá. Objala ji a opřela si hlavu o její ňadro.
"Skutečně se o mě nemusíš bát," pohladila ji po vlasech.
"Jsi nádherná, muži v tobě vidí pokušení," zvedla k ní tmavovlasá svoji tvář. "Nesmíš podlehnout."
"Ano, každý den se ptám, proč mi dal Všeotec krásu, k čemu to? Vše co potřebuji, mám zde," sáhla si na hruď do oblasti srdce,"a tady," sáhla na hruď i druhé kněžce. "Krása je prokletí, je to zkouška, kterou musím zvládnout."Kněžka si opřela čelo o její.
"Věřím ti, Rytaso," zašeptala a přivřela oči.
"Přece bych nikdy nechtěla muže, jeidný muž v mém životě je Všeotec," pohladila jí po tváři, zastavila se na čelisti a přitáhla si ji k polibku. Tmavovláska jí položila jednu ruku na krk, druhou si jí k sobě přitiskla za pas a polibek jí náruživě vrátila.
"Pro mě!" protřel si oči Všeotec ve své myší podobě a utekl raději pryč. Běsnil jako čert. Tehdy vytvořil nové pohoří na nejsevernějším cípu země. Když se ukojil svůj hněv, vrátil se ve své žebráckém úboru ke chrámu.
"Zdravím tě," usmála se na něj jedna z kněžek, která právě zapalovala oheň a odběhla pro Rytasu. Když přišla, přestal se hrbit a podíval se jí do očí. Byl o dost vyšší. Pevně jí chytil za obě zápěstí.
"Od první chvíle, co jsem tě uviděl, Rytaso, jsem už neodkázal myslet na nic jiného," řekl.
"Jsi můj východ i západ slunce, který není ani z poloviny tak krásný, jako ty," dodal.
"Stala si se novým smyslem mé existence. Pojď se mnou. Budeme spolu žít navěky, Rytaso Nádherná, miluji tě jako lidé milují život, jako zvířata milují lesy a pastviny, jako nebe miluje zemi a slunce měsíc," vyznal se jí. Když dokončil své vyznání, zmizel z něj žebrácký šat, zmizely neudržované vousy, rozčepýřené vlasy a smrdutý odér. Stál tam v podobě, jak se zjevoval lidem, když chtěl, aby ho uctívali. Měl tak světle modré oči, že nebýt hraniční linky duhovky, možná by se ztratily v bělmu a jeho tvář byla hladká. Byl oděn do dlouhého pláště z černých šupin nahoře lemovaný bílou kůží. Na předloktí a holeních se mu třpytily zlaté chrániče a stejného stylu byl i jeho kyrys. Kněžky padly na kolena. Rytase došla slova. Obrátila se na ně. Pak na Všeotce a pak znovu na ně. Vyprostila své ruce a udělala pár kroků vzad.
"Neopustím své sestry, pane," řekla tiše a klopila zrak k zemi. "Nikdy, dokud budeme žít." Všeotec si prohrábl delší tmavé vlasy. Tuhle odpověď nečekal. Ona mu právě dala košem!
"Já dostanu vždy, co chci. Chci tebe. Chci tě učinit svou paní. Nevím, jestli ti to došlo, ale tahle nabídka se neodmítá," zkonstatoval."Chci tě po svém boku."
"Omlouvám se, Všeotče," uklonila se hluboce."Prosím, nechte mne vás uctívat zde." třásla se, polil jí studený pot.
"Je to tvoje poslední slovo?" zeptal se klidně. Rytasa kývla.
"Budiž," vykřikl a se švihnutím pláště se otočil. Ale zády k Rytase nezůstal dlouho. Prudce se otočil zpět. A roztáhnul plášť. A na svět se vyrojilo hejno okřídlených plazů o velikosti králíka. Vyletěli na sedm kněžek Rytasiných. Záhy se ozval řev a křik. Avšak jen maličká část z něj patřila kněžkám. To Rytasa křičela. Vyběhla ke svým sestrám a věrným společnicím. Snažila se odhánět stvůry prskající kyselinu hořící větví. Ale marně. Po několika chvílích bylo po všem. Na zemi leželo sedm znetvořených těl.
Rytasa klesla na kolena a pevně k sobě přitiskla tmavovlasou kněžku. Tedy to, co z ní zbylo. Svírala v náručí její tělo rozleptané kyselinou, rozdrásané jejich drápy a nateklé od jedu z bodce na ocasech těch plazů. Nepoznala by ji, kdyby jí neznala celý život. Část její lebky viděla světlo, neboť přišla o část obličeje.
Rytasa začala křičet a po tvářích se jí stékaly slzy.
"Jdeme, Rytaso!" vykřikl Všeotec velitelsky. Když se však ani nepohnula a jen pevně svírala svou přítelkyni, prostě ji vzal kolem pasu a odnesl. Škubala sebou, snažila se mu vykroutit, dokonce škrábala a kopala a její slzy dopadaly do trávy. Byla zoufalá a zhrozená z toho, co se před chvílí stalo. Rvala si vlasy a drásala si tvář.
Každá její slza, která dopadla do písku na ostrově se proměnila v malý krystal o velikosti švestky. Než ji Všeotec odtáhl pryč, zůstalo jich na ostrově sedm. Náhle se ozvala obrovská rána a všechny krystaly se rozletěli do celého světa. Všeotec strnul a otočil se na ostrov. Hodil Rytasu na zem a celý ostrov nechal zarůst nepropustnou džunglí.
"Tohle jsi neměla dělat," sykl po blondýnce a když jí zvedal zpátky, vrazil ji facku. Ztratila vědomí a nabyla jej až v jeho paláci. Celé dny probrečela. A na zemi pod horami přišly záplavy. Trvaly tak dlouho, jak ona ronila slzy. Stala se Bohyní Matkou všech dalších Bohů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strange Strange | Web | 21. prosince 2013 v 16:42 | Reagovat

To je upřímně naprosto nádherný! Jestli jsem to dobře pochopila, doufám, že to bude pokračovat :))

2 Eliza Eliza | Web | 21. prosince 2013 v 18:19 | Reagovat

Není to můj šálek kávy, tento styl psaní :/ Takže nemohu posoudit :)

3 Aimee Skellington Aimee Skellington | Web | 21. prosince 2013 v 18:25 | Reagovat

Skvělý nápad!
Jen tak dál! :)
___________
A děkuji, chrochtáme pyšní :)

4 teri teri | Web | 21. prosince 2013 v 20:09 | Reagovat

Krásný nápad, s tímto bude čas do Vánoc ubíhat hned rychleji :)

5 Chilaili Chilaili | Web | 21. prosince 2013 v 23:24 | Reagovat

[1]: Děkuju! Přímo tohle nemá pokračování, ale od úterý začne vycházet příběh na pokračování ve stejném duchu.

[2]: V pořádku, sto lidí, sto chutí :)

[3]: Děkuju! :)

[4]: Popravdě první díl vyjde na Štědrý den :D :D :D a díky :)

6 S-hejvi S-hejvi | Web | 22. prosince 2013 v 8:36 | Reagovat

Moc dobře se to čte, pokračuj!:))

7 Chilaili Chilaili | Web | 22. prosince 2013 v 16:25 | Reagovat

[6]: Díky! :)

8 Date tree Date tree | Web | 22. prosince 2013 v 17:00 | Reagovat

Skvělé, moc se mi to líbí :)
A děkuji za názor na blogu! :)

9 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 22. prosince 2013 v 18:34 | Reagovat

No také doufám, že jednou budou zase Vánoce na sněhu :)

10 Date tree Date tree | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 23:03 | Reagovat

Tak část tohoto doplňku si včera četl i přítel, který má sečteno kde co, parádně píše a myslím si, že psaní tak nějak rozumí a prohlásil, že je to pěkně napsané (to je asi co nejvíc oceňuje na textech / knížkách) .. říkala jsem si, že by tě to třeba mohlo potěšit :) (mě jeho pochvala těší vždy, přestože je to můj přítel a defacto by mi měl chválit vše :D .. ale vím, že tomuhle opravdu rozumí)

11 Chilaili Chilaili | Web | 2. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

[10]: Že děkuju, rozhodně mě to potěšilo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama