Morální dilema

20. prosince 2013 v 18:34 | Chilaili |  Žiju
Zkazili mi Ježíška, když mi bylo jen pět let. A od té doby se to prostě jen vezlo. Můj děda je příšerný šovinista uvězněný v sedmdesátých letech hlubokého socialismu a soudruhů. Kdykoliv byl poblíž můj brácha, rázem jsem pro něj byla vzduch vhodný akorát k tomu, aby mu donesl kafe.


Můj vztah s touhle částí rodiny je vážně komplikovaný. Vyvrcholilo to, když jsem byla malej puberťák, co se na tý jejich vesnici prostě k smrti nudil - žijí tam samí důchodci a jeden krypl. Děda mě ignoroval, babička pořád vařila a snášela dědovi modré z nebe. Jako ono bylo fuk, že je v lednici ještě kus vepřovýho, děda chtěl kuře, tak celý den stála u plotny a dělala kuře. Prase hodila kočkám.
Strašně jsem se s dědou pohádala, neboť mi prostě křuply nervy, když mě peskoval za to, že jsem mu poškrábala auto, neboť jsem se nudila a něco jsem v garáži prostě shodila omylem.
Vyřvali jsme na sebe vše, co těch pár let leželo nevyřčeno u dna. A to se stalo před -myslím- šesti - sedmi lety. Hned ten den jsem si u táty vybrečela, aby mě odvezl domů. A od té doby jsem tam nepřijela. Ti lidi mě ignorovali celé dětství a teď, když umíraj a ignoruju je já, je to strašně bezcitný a neetický a jsem přece dospělá už, měla bych se tak chovat a ne jako umíněnej fracek. Tohle do mě táta hustil dneska skoro hodinu. Řekl to sice něžněji, ale ve zkratce to je těchto pár vět. (To že mi původně chtěl popřát k svátku odbyl v prvních pár minutách)

Takže mám strašné morální dilema. Moje hrdost a princip toho všeho jsou proti tomu, abych se s nima usmiřovala. Nicméně jsou Vánoce a lidi by si měli odpouštět. Správné by bylo vysrat se na ně tak, jako to oni dělali celý život vůči mě a mé rodině (vyjma mého otce a bratra samozřejmě).

Vlastně ani nevím, proč to sem píšu. Řekla jsem si, že blog nebudu používat jako výlevku.. Ale tohle prostě muselo ven. Táta je sice trouba, jehož koule jsou pevně uzavřeny v kabelce jeho matky, ale psychické vydírání mu jde celkem dobře. Cítím se hrozně.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 19:08 | Reagovat

Byla jsem takhle v květnu za dědou v nemocnici. Nemůžu říct, že bychom se neměli rádi, ale nějak jsme si posledních pár let neměli moc co říct. V Motole jsem se dozvěděla, že policajti jsou čůráci (potom, co jsem se svěřila s tím, že chci u Policie pracovat), že ženská za volant nepatří (potom, co jsem řekla, že se těším, až si udělám řidičák), že Jágr je idiot (potom, co jsme se snažila zavést téma "hokej", aby se děda trochu zabavil) a vyvrcholilo to tím, když jsem si zapla mikinu přes kabelku a on si neodpustil poznámku, že co se do toho rvu, když je vidět, že se tam nevejdu (trpím nadváhou).

Byly to vlastně poslední slova, co jsem od něj slyšela a dost mě to sere, ale vím, že bych litovala, kdybych ho i přesto nechodila navštěvovat.

2 teri teri | Web | 20. prosince 2013 v 20:44 | Reagovat

Je mi 14 a žiju už od mala v jednom bytě s babičkou. Babička má 79, mámu měla pozdě a dost se to odráží na jejím chování. Zastává postoj, že o mámu se přece starala osmnáct let, teď se bude ona starat o ní. Máma je ale duše citlivá a raději tu s ní zůstala, na úkor mýho táty, na úkor všeho. Teď lituje.
Někdy jsem jí její rozhodnutí vyčítala. Babička na mě není vždycky dvakrát hodná, několikrát mi řekla, že jsem jen finanční přítěží, jednou dokonce sepla ruce a řekla: „Bože, zbav mě té zlé holky.“
Takže Tě chápu. Chápu, jaké je to dilema, znám to, musela a musím se jí doteď omlouvat za věci, za které se omlouvat nechci. Ti staří lidé jsou ale komplikovaní, kor, když to mají ještě v povaze. Tohle přesně totiž žije u nás ve vedlejším pokoji.
Seber se a zkus to, ale ne kvůli tátovi, kvůli dědovi, měla bys kvůli sobě a kvůli pocitu, že jsi udělala maximum. ;-) Chápu, že to pro Tebe asi nebude vůbec lehké, já tu hrdost znám, ale zkusila bych to :-)

3 Kavalír Kavalír | 20. prosince 2013 v 21:03 | Reagovat

Pořád častěji si uvědomuju jaké mám  štěstí že podobné rodinné problémy neznám a ná prázdniny u všech prarodičů vzpomínám vždy velice rád.
Jde o to rozhodnout se tak abys později si něco nevyčítala a nebo nelitovala...

4 Elle Elle | Web | 20. prosince 2013 v 23:23 | Reagovat

napíšu ti k tomu tohle: Buď lepší. Buď lepší, než si o tobě myslí. Buď lepší, než včera. A za dědou a babičkou zajdi, babička je v tom nevinně (nejspíš má z dědy respekt = něco jako moje matka, chudina). Usmiř se.

5 Chilaili Chilaili | Web | 21. prosince 2013 v 12:57 | Reagovat

Děkuji moc všem za rady a podporu :)

6 Ká. Ká. | Web | 21. prosince 2013 v 13:10 | Reagovat

Na tvém místě bych se usmířila. Buď ta "lepší" .)

7 Gabča Gabča | Web | 21. prosince 2013 v 13:18 | Reagovat

neboj, huby si nerozbijeme, my na tom umíme:))
a jinak bych se asi taky nejspíš usmířila;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama